Úvodem k našemu malému seriálu

Jak je již zmíněno na vstupní stránce, chceme připravit malý seriál, který se bude zabývat vznikem skladeb před mnoha lety, a to po po mé větvi (Libor).
I když kapela v dnešním složení vznikla o dvacet let později, stejně existuje jisté propojení s tou dobou. Skladby jsou z časů, kdy jsem muzikantsky působil ve dvojici s Liborem Kolocem ve folkovém duu, jak v okolí Mnichova Hradiště, tak ale třeba i v Praze po vysokoškolských klubech. Častým letním zázemím nám býval kemp u drhlenského rybníka (hlavně jeho dva kiosky, horní a dolní, které tehdy vedli naši kamarádi). A tady je to již zmíněné pojítko.
V té době nás tam totiž občas poslouchal o nějaký ten rok mladší současný kytarista Otík Král a nikdo samozřejmě nemohl tušit, že se jeho hudební cesty jednou spojí se mnou, jedním z oněch dvou mladých mužů, co u kiosku hrávali svoje vlastní písničky s idealistickými texty, jak by tak asi měl vypadat lepší svět.
Těžko říct, jaká ta léta tenkrát v Drhlenách vlastně byla, ale nám se zdála skvělá, protože jsme byli "mladý kucí" a bavilo nás zahrát si občas i pár vlastních věcí, když byl někdo ochotný poslouchat. Namátkou mě napadá pár jmen a přezdívek těch tehdejších posluchačů z nichž mnoho jsem už léta vůbec nepotkal. Robert (Johny) Zamrzla, Láďa (Flexi) Alexandr, Milan (Vagi) Vagenknecht, Jarda (Jarin) Volf, Petr (Peo) Tůma a spousta dalších.
Dodneška, když kempem projíždím na kole, mám pořád "cukání" zastavit se tam s tím, že za pultem kiosku bude stát někdo z nich, tak jako tenkrát a já zjistím, že se mi těch víc jak 30 let mezi tím jenom v noci zdálo.
A podobné pocity jsem měl, když jsem po koupení náhradních dílů přes internet opravil svůj starý magnetofon B115, založil do něj zaprášený kotouč, nastavil rychlost posuvu na 19 a z reproduktorů se ozval můj mladý hlas a hlas mého tehdejšího parťáka. Poslouchal jsem a nevycházel jsem z údivu, jak přesně si pamatuju ty nahrávky, i se všemi chybami, co tam jsou.
Jako vůně se mi vybavily ty tehdejší časy s tvářemi kamarádů od piva i holek, co jsem s nimi chodil. A řekl jsem si, proč sakra nestrávit ve třiapadesáti pár hodin při pokusu dát těm tehdejším písničkám nový kabát a doufat, že třeba potěší pamětníky a kdo ví, možná i ty, co je uslyší poprvé.
Jako návnadu dávám níže fotografii kapely Prospektors, se kterou jsme to všechno začali. Tuším, že je nám na ní osmnáct a na fotorgafii stojí zprava Petr Tůma (bicí), Libor Koloc (kytara), já (kytara) a Robert Zamrzla (valcha). Stojíme před chatou Severografie Turnov na žluté turistické mezi Vidlákem a Věžákem. Jsme zachyceni těsně před odchodem na pěší pochod do kempu na Branžež a posléze do již zmíněného kempu v Drhlenách, kde nás čekaly kalby, přátelé a holky, o kterých jsme v tu chvíli ještě nevěděli.
                                   

Libor

Zpět