Matiné pro padlého koně

To ráno ten dirigent bez rukou
Rozezněl orchestr šílený
A cukal svou barokní parukou
A chvílemi vznášel se nad zemí

 S taktovkou zapíchlou v pahýlu
Řídil svý zběsilý hochy
To těleso oživlejch menhirů
A publikum - křepčící sochy

 A já v novým svatebním rubáši
Tančící pro něj i pro ně
Jsem v životě rozbitým na kaši
Zahlýdl padlýho koně

 
Vyhaslý oči měl ztemnělý
Jak válel se v tom hrozným chlívu
Tam kousíček za mojí postelí
Na krku zrousanou hřívu

 Chtěl jsem ho pohladit po šíji
Dotknout se tý nebohý zrůdy
Snad dotykem znovu ožijí
Zlámaný zvířecí údy

 Jak jsem se k němu nakláněl
Pravda jak stín na mě dopadla
Já nekoukal na koně padlýho
Já díval se do hloubky zrcadla

 A orchestr dál hrál svou sonátu
A dirigent byl jeho kočí
Z dálky jsem uslyšel přicházet
Poslední zatmění očí