|
Ten den svítilo
slunce
a já si vyšel sám
to někdy takhle dělám
když volnou chvíli mám
a ani nevím přesně
proč jsem svý kroky ved'
po cestě kde jsem nešel
nejmíň pětadvacet let
Ve vzpomínkách jsem zahlíd'
něco jako stín
a začínalo léto
a vzduchem voněl kmín
nic nebylo jak tenkrát
já v zádech cejtil čas
a chyběl mi tvůj úsměv
a chyběl mi tvůj hlas
Že trpím senou rýmou
si někdy nakecám
to když mě pálej oči
a pak je divně vlhký mám
ten pal jsem zase cítil
tam v kopcích nad poli
předemnou naše skála
a pod ní údolí
|
 |
Vzpomínal jsem lehce
bez větších nesnází
jak sedíme tu spolu
a večer přichází
a na tom starým místě
řek' jsem si najít zkus
tu dvojici písmen
a mezi nima plus
Tak
neváhal jsem dlouho
a klek' si na zemi
a pozorně se díval
do ty plochy kamenný
věděl jsem celkem přesně
kde jsem to tenkrát ryl
to místo bylo prázdný
čas naši zprávu smyl
Co
moh' jsem tak čekat
vždyť je to tolik let
jen pokejval jsem hlavou
a vydal jsem se zpět
a najednou mi došlo
že jistá znamení
jsou dýl vyrytý v srdci
než v ňákým kamení
|
