|
|
Už
když jsem oči otvíral
Po krátkém čase co jsem spal
Zdálo se v ranním šeru
všechno trochu zvláštní
A tvůj smích vítr dál a dál
Tam někde mezi poli hnal
A s ním i vzdechy našich
pozdně nočních vášní
V hlavě mi vládnul mírnej klid
A já jsem nechtěl vstát a jít
Z postele která ještě voněla tvou kůží
Tak sem jen ležel v šeru sám
Napospas smutnejm myšlenkám
Že jsem zas člověk kterej někde něco dluží
Tím
ránem rozhostil se ve mně vlídnej klid
Najednou věděl jsem že nejde všechno mít
Že před rozbřeskem musela jsi jinam jít
Já budu muset dál zas po staru si žít
|
To
tenkrát v noci padal sníh
Když jsem se bránil spáchat hřích
A už jsem stejně věděl že se neubráním
Zatnutým prstům v prstech mých
A pastím slůvek šeptaných
A vlastně malejm hříchům nenápadně straním
V propasti tmy a dotyků
Vdechů a něžnejch výkřiků
Hubil jsem strachy co mě celý léta drtí
A potom průlet vesmírem
A všechno černé na bílém
Byl jsem zas nahoře a nebál jsem se smrti
Tím
ránem rozhostil se ve mně vlídnej klid
Najednou věděl jsem že nejde všechno mít
Že před rozbřeskem musela jsi jinam jít'
A já budu muset dál zas po staru si žít
A
tvůj smích vítr hnal si dál
Když jsem se odhodlal a vstal
A koukal oknem na koruny zimních stromů
Zapnul jsem pásek hodinek
A na prst navlík´ prstýnek
Zamknul ten cizí kvartýr a odešel domů
|
