|
Jó včera nad ránem když z hospody
Jsem se parkem k baráku vracel
Uprostřed kašny tam pod schody
Stál Amor a do toulce zvracel
Jen na mě kouknul zpod obočí
A povídá „co čumíš mladej
No tady se dneska už netočí
Tak se seber a padej“
Jenomže já tvrdá palice
K němu si na kašnu sednul
Sbíral se fakt z těžký opice
Chvílema rudnul a potom zas blednul
Povídám „máš pěkně upito
Asi ses’
nehnul od pípy
Tak pěkně vylej to nablito
A jdem spolu čistit ty šípy
Tohle ho zřejmě dostalo
Změknul a usmál se jemně
Nad parkem zrovna svítalo
Když potom sedal si ke mně
"Nekoukej na mě tak zděšeně
Jako by byl konec světa“
Povídal docela zkroušeně
A dodal - „já takhle chlastám už léta"
|
 |
"Roky to bejvalo v pohodě
já jenom natáh’ a střelil
Nesedával jsem v hospodě
A ty svinstva do sebe nelil
Obětí mého teroru
Bejvali staří i mladí
Já vždycky trefil komoru
A lidi se pak měli rádi"
"Dnes musíš vzít chlapče v úvahu
Už vůbec to nemám snadný
Pořád mám spousty zásahů
Ale v globálu oběti žádný
Má zbraň je dobrá tak do smetí“
A svůj luk sundal si z ramene
„Vždyť v tomhletom blbým století
Už lidi maj srdce úplně z kamene“
Koukám se nad sebe na nebe
Skrze starý stromy statný
Říkám si jen pro sebe
„To je to fakt tolik špatný ?
Možná jen jak včera tolik pil
Dnes tady tak trochu prudí“
Jenomže pak jsem ucítil
Tu amennou tíhu v hrudi
|
