Jo včera jsem měl hoši vážně blbej den
I když ráno začínalo všechno v pohodě
A já si za volantem svýho křápu plánoval
Až složím fůru dám si oběd v dobrý hospodě.
A pak se z vysílačky ozval starej Doubrava
Na pátým kilometru že prej dojel pěknou pohromu
Franta se včera asi dvakrát nevyspal
Trochu si klimbnul a napálil to čelně do stromu

 Jak jsem to slyšel hned se mi ruce roztřásly
Protože Franta je kámoš a nedávno se svěřoval
Pláchla mu ženská s prckem někam za jiným
Je z toho na dně pořád že jí ale věří dál.
A že mu můžu pomoct protože ji taky léta znám
A říct jí že to rozebral a že ho všechno mrzí
Jinou že nechce a tak na ni pořád čeká dál
A jestli ho má ráda tak ať se vrátí brzy
 

 Tak jsem to udělal a všechno jsem jí vyložil
Pro ní ale dávno že je všechno skončený
Žije teď v pohodě a ať si Franta vzpomene
Jak to s ním často bejvávalo peklo na zemi
Nestih‘ jsem mu to nikde v klidu říct
A teď bych nejrač’ otočil a jel zas zpět
Protože tímhle směrem za dvě minuty
Jsem na tom kilometru číslo pět

 A za chvíli jsem u něj klečel na zemi
A jenom zíral jak tak velkej auťák náraz rozdrtí
A s Frantou jsem se koukal z očí do očí
A viděl jsem že dneska tu má rande se smrtí
A v jeho očích jsem si přečetl tu otázku
Ještě dřív než ji potom jeho ústa šeptala
Jestli jsem pro něj uďál tu kámošskou povinnost
Jestli jsem mluvil s ní a co teda říkala

 Co chce asi slyšet chlap ve chvíli nejtěžší
Snad asi pravdu já bych si to aspoň takhle přál
Jenže v těch jeho očích pořád větší smutek byl
A já pořád nic neříkal
A pak jsem pochopil význam celý ty chvíle
On teď tu je, ale za chvíli se nenávratně ztratí
Tak jsem ho chytil za ruku a povídám:
"No je to dobrý, řekla, že se vrátí.“